Ačkoli se o náboženském primingu tvrdí, že zvyšuje prosociální a normativní chování, řada kritik zpochybňuje replikovatelnost ale i širší validitu této výzkumné techniky. Mezinárodní tým společně s Martinem Langem a Radkem Kundtem provedl na mezikulturním vzorku experiment, který měl jednak replikovat, ale i rozvíjet dřívější experimentální design zaměřený na vliv instrumentální náboženské hudby na nepoctivé chování.
Experiment, který se provedl v České republice, Japonsku a USA, testoval, zda náboženská hudba snižuje nepoctivé chování oproti sekulární hudbě, bílému šumu, či žádné hudbě puštěné při hraní tzv. „Dots Game“. Studie nedetekovala efekt zvukových vjemů na nepoctivé chování, a to ani při interakci s náboženskostí participantů. Našly se však interakce mezi zvukovými vjemy a náboženskou příslušností a mezi zvukovými vjemy a účastí na rituálech. Konrétně, náboženská hudba snižovala nepoctivé chování u participantů, kteří se často účastní rituálů, a u participantů, jejichž náboženská afiliace odpovídala náboženské hudbě.
Článek můžete nalézt na:
https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0237007
V popularizačním článku publikovaném v Dingiru se E. Kundtová Klocová zabývá různými sociokulturními aspekty rituálu Thaipusam Kavadi tak jak je praktikován na ostrově Mauricius.
Náboženské zkušenosti se prolínají nejrůznějšími kulturami, kde nabírají mnoha podob. Přesto lze vysledovat jejich základní a potenciálně univerzální faktory. Jana se tak ve své práci ptá, zda mezi tyto faktory patří smyslová deprivace, osamění a vliv autority, a následně zkoumá, jak konkrétně se v rámci zkoumaných zkušeností dané faktory projevují. Vychází přitom z teorie prediktivního zpracování, která předpokládá, že naše těla a mysli neustále předpokládají děje v okolním prostředí a že za přispění zkoumaných faktorů mohou tyto předpoklady – včetně předpokladů naučených z náboženství – dominovat nad senzorickými vjemy.
