Náboženské zkušenosti se prolínají nejrůznějšími kulturami, kde nabírají mnoha podob. Přesto lze vysledovat jejich základní a potenciálně univerzální faktory. Jana se tak ve své práci ptá, zda mezi tyto faktory patří smyslová deprivace, osamění a vliv autority, a následně zkoumá, jak konkrétně se v rámci zkoumaných zkušeností dané faktory projevují. Vychází přitom z teorie prediktivního zpracování, která předpokládá, že naše těla a mysli neustále předpokládají děje v okolním prostředí a že za přispění zkoumaných faktorů mohou tyto předpoklady – včetně předpokladů naučených z náboženství – dominovat nad senzorickými vjemy.
Jak lze přistoupit ke studiu náboženských zkušeností empirickými prostředky? Kognitivní a evoluční vědy o náboženství se v současnosti zaměřují na studium tzv. stavebních bloků jako základních a antropologicky univerzálních faktorů formujících prožitky považované za náboženské (nebo jinak zvláštní). Ve své disertační práci se proto Jana zaměřila na studium tří vybraných faktorů: smyslové deprivace, sociálního odloučení a vlivu autority v teoretickém rámci prediktivního zpracování. Na podporu obecných hypotéz odvozených z navrženého rámce provedla Jana dva originální empirické výzkumy: experimentální studii "pocitu přítomnosti" související s širší problematikou detekce činitelů (a její možnou rolí při vzniku náboženských zkušeností) a kvalitativní etnografickou studii praxe tzv. terapie tmou, spontánně využívající všechny tři faktory jejího zájmu v kulturním kontextu alternativní spirituality. Janina práce však nejen doplňuje navržený teoretický rámec o nová empirická data, ale také na základě shromážděných poznatků a jejich širší teoretické kontextualizace diskutuje možnost teoretického obratu směrem k procesuálnímu chápání náboženských zkušeností. Procesuální obrat by mohl rozšířit a inovovat původní přístup stavebních bloků a nabídnout nové slibné způsoby teoreticko-metodologické konceptualizace výzkumu náboženských zkušeností.
V popularizačním článku publikovaném v Dingiru se E. Kundtová Klocová zabývá různými sociokulturními aspekty rituálu Thaipusam Kavadi tak jak je praktikován na ostrově Mauricius.
V terénní studii provedené mezi hinduistickými Mauricijci publikované v American Journal of Human Biology D. Xygalatas, M. Lang, P. Maňo, J. Krátký a R. Fischer zjistili, že jedinci v kolektivním náboženském rituále si dynamicky slaďují své afektivní stavy z čehož vyplývá, že přizpůsobují své emocionální stavy tak, aby byly v souladu se skupinou.
