Jak lidé popisují efekty dlouhodobé vizuální deprivace? Jaké zvláštní zkušenosti popisují a jak jsou tyto zkušenosti spojeny—nebo utvářeny— jejich osobním a kulturním kontextem? Jaká je role průvodců terapií tmou jako autoritativních osob vzhledem k formě a celému procesu terapie?
Janin projekt se v teoretickém rámci prediktivního vyhodnocování zaměří na kvalitativní terénní výzkum náboženských zkušeností spojených s kulturním kontextem „alternativní spirituality“. „Duchovní zkušenost“ jako zvláštní druh náboženské zkušenosti bude používat pro popis prožitků, které jsou zeširoka kultivované a vysoce ceněné v kontextu současné alternativní spirituality.
Pro kognitivní výzkum náboženské zkušenosti je stěžejní studovat efekty dlouhodobé senzorické deprivace zasazené do jejich původního kulturního kontextu, protože tak lze produktivně adresovat možné nedostatky jak vzhledem k teorii prediktivního vyhodnocování náboženské zkušenosti, tak k praxi experimentálního výzkumu.
V popularizačním článku publikovaném v Dingiru se E. Kundtová Klocová zabývá různými sociokulturními aspekty rituálu Thaipusam Kavadi tak jak je praktikován na ostrově Mauricius.
Náboženské zkušenosti se prolínají nejrůznějšími kulturami, kde nabírají mnoha podob. Přesto lze vysledovat jejich základní a potenciálně univerzální faktory. Jana se tak ve své práci ptá, zda mezi tyto faktory patří smyslová deprivace, osamění a vliv autority, a následně zkoumá, jak konkrétně se v rámci zkoumaných zkušeností dané faktory projevují. Vychází přitom z teorie prediktivního zpracování, která předpokládá, že naše těla a mysli neustále předpokládají děje v okolním prostředí a že za přispění zkoumaných faktorů mohou tyto předpoklady – včetně předpokladů naučených z náboženství – dominovat nad senzorickými vjemy.
