Ohrožení v lidech obecně vyvolává tendenci pomáhat ostatním členům skupiny. Mezinárodní tým vedený Martinem Langem experimentálně testoval vliv meziskupinové hrozby a přírodní hrozby na proces formování soudržných skupin v kulturách Brazílie, Japonska, Mauriciu, Nového Zélandu, Singapuru a Španělska.
Autoři výzkumu použili inovativní sociometrická zařízení, pomocí kterých měřili aktivitu, blízkost mezi jedinci či jejich vzájemné zrcadlení pohybu ve čtyřčlenných skupinkách během úkolu, který byl zaměřený na řešení příslušné hrozby. Lang a kol. ukazují jak mezikulturní variaci v procesech formování soudržných skupin, tak i efekt obou hrozeb. Ženy i muži reagovali na hrozbu přírodní katastrofy zvýšenou soudržností a aktivitou, avšak na meziskupinovou hrozbu v podobě terorismu reagovali pouze muži. Výsledky jsou v souladu s předchozími teoriemi, které poukazují na fakt, že mezi skupinový konflikt je většinově výhradou mužů a zároveň ukazují, jak různé hrozby ovlivňují podvědomé behaviorální procesy, které pomáhají budovat soudržné skupiny.
Článek můžete nalézt na:
https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1177/13684302211016961
V popularizačním článku publikovaném v Dingiru se E. Kundtová Klocová zabývá různými sociokulturními aspekty rituálu Thaipusam Kavadi tak jak je praktikován na ostrově Mauricius.
Náboženské zkušenosti se prolínají nejrůznějšími kulturami, kde nabírají mnoha podob. Přesto lze vysledovat jejich základní a potenciálně univerzální faktory. Jana se tak ve své práci ptá, zda mezi tyto faktory patří smyslová deprivace, osamění a vliv autority, a následně zkoumá, jak konkrétně se v rámci zkoumaných zkušeností dané faktory projevují. Vychází přitom z teorie prediktivního zpracování, která předpokládá, že naše těla a mysli neustále předpokládají děje v okolním prostředí a že za přispění zkoumaných faktorů mohou tyto předpoklady – včetně předpokladů naučených z náboženství – dominovat nad senzorickými vjemy.
