Evoluční přístupy naznačují, že lidé mohou ostatním prostřednictvím kolektivních rituálů komunikovat svůj závazek vůči komunitě a jejím hodnotám. Oproti dřívějším výzkumům, které se soustředily na individuální a kolektivní úrovně rituální signalizace, se výzkumný tým během terénního experimentu na Mauriciu zaměřil na vliv socio-enviromentálních faktorů na typ rituální signalizace.
Na případě tamilského kolektivního rituálu Thaipusam Kavadi výzkumníci zjistili, že rozdíly ve společenském postavení systematicky ovlivňují způsob, jakým lidé rituálně signalizují. Lidé s nižším společenským postavením signalizovali především pomocí tělesné námahy a bolesti (například množství piercingů), zatímco lidé s vyšším společenským postavením signalizovali pomocí většího kavadi (oltáře nesené na ramenou během procesí), které implikuji finanční spíše než tělesné náklady. Výsledky tak ukazují, že sociální hierarchie klade na účastníky rituálů odlišné požadavky, a účastníci dle nich upravují své signalizační strategie.
Článek můžete nalézt na:
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1090513821000593
V popularizačním článku publikovaném v Dingiru se E. Kundtová Klocová zabývá různými sociokulturními aspekty rituálu Thaipusam Kavadi tak jak je praktikován na ostrově Mauricius.
Náboženské zkušenosti se prolínají nejrůznějšími kulturami, kde nabírají mnoha podob. Přesto lze vysledovat jejich základní a potenciálně univerzální faktory. Jana se tak ve své práci ptá, zda mezi tyto faktory patří smyslová deprivace, osamění a vliv autority, a následně zkoumá, jak konkrétně se v rámci zkoumaných zkušeností dané faktory projevují. Vychází přitom z teorie prediktivního zpracování, která předpokládá, že naše těla a mysli neustále předpokládají děje v okolním prostředí a že za přispění zkoumaných faktorů mohou tyto předpoklady – včetně předpokladů naučených z náboženství – dominovat nad senzorickými vjemy.
