Ve své kapitole se Martin Lang a Radim Chvaja zabývají evolučním vztahem mezi úzkostí a rituálem a ptají se, zda může být snížování úzkosti prostřednictvím rituálů adaptivní?
Argumentují, že v dlouhodobých a nekontrolovatelných podmínkách může být úzkost zbytečně škodlivá. Rituální snížování úzkosti tak může být užitečné v bezpečných prostředích, a to i tehdy když nesnižuje hrozbu samotnou.
Kapitolu můžete nalézt na:
V popularizačním článku publikovaném v Dingiru se E. Kundtová Klocová zabývá různými sociokulturními aspekty rituálu Thaipusam Kavadi tak jak je praktikován na ostrově Mauricius.
Náboženské zkušenosti se prolínají nejrůznějšími kulturami, kde nabírají mnoha podob. Přesto lze vysledovat jejich základní a potenciálně univerzální faktory. Jana se tak ve své práci ptá, zda mezi tyto faktory patří smyslová deprivace, osamění a vliv autority, a následně zkoumá, jak konkrétně se v rámci zkoumaných zkušeností dané faktory projevují. Vychází přitom z teorie prediktivního zpracování, která předpokládá, že naše těla a mysli neustále předpokládají děje v okolním prostředí a že za přispění zkoumaných faktorů mohou tyto předpoklady – včetně předpokladů naučených z náboženství – dominovat nad senzorickými vjemy.
