Prestože rituály často postrádají jasnou kauzální spojitost mezi akcí a jejím cílem, bývají pro svou strukturální podobnost s instrumentálními činnostmi vnímané jako kauzálně efektivní. Jsou tyto intuice závislé na kulturních představách o nadpřirozených činitelích nebo jsou vnímány jako efektivní samy o sobě?
Experiment, v němž participanti sledovali videa basketbalistů střílejících na koš, ukázal, že ritualizace, kterou basketbalisté spontánně provádějí před hodem, u pozorovatelů zvyšuje očekávání o úspěšnosti nadcházejícího hodu. Výsledky tak ukazují, že ritualizace dokáže ovlivnit očekávání o úspěšnosti činností i mimo náboženské kontexty. Efekt byl přitom pozorován jak u participantů, kteří basketbal nesledují, tak u znalců, což naznačuje, že efekt ritualizace je vyhodnocován pomocí intuitivní a automatické heuristiky.
Článek můžete nalézt na:
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0010027721002420?dgcid=coauthor
V popularizačním článku publikovaném v Dingiru se E. Kundtová Klocová zabývá různými sociokulturními aspekty rituálu Thaipusam Kavadi tak jak je praktikován na ostrově Mauricius.
Náboženské zkušenosti se prolínají nejrůznějšími kulturami, kde nabírají mnoha podob. Přesto lze vysledovat jejich základní a potenciálně univerzální faktory. Jana se tak ve své práci ptá, zda mezi tyto faktory patří smyslová deprivace, osamění a vliv autority, a následně zkoumá, jak konkrétně se v rámci zkoumaných zkušeností dané faktory projevují. Vychází přitom z teorie prediktivního zpracování, která předpokládá, že naše těla a mysli neustále předpokládají děje v okolním prostředí a že za přispění zkoumaných faktorů mohou tyto předpoklady – včetně předpokladů naučených z náboženství – dominovat nad senzorickými vjemy.
