Dřívější výzkum ukazuje, že náboženské rituály mohou sloužit jako důležité signály ukazující oddanost skupině a ochotu kooperovat. Různým pozorovatelům mohou nicméně signály přinášet různé informace. Výzkumný tým proto zjišťoval, jestli účast na (extrémních) náboženských rituálech může být rovněž viděna jako signál partnerské kvality. Na Mauriciu se ptali mladých a neprovdaných tamilských žen a rodičů, jak by na seznamce hodnotili profily mladých mužů, když by si (pro svou dceru) měli vybrat krátkodobého partnera a manžela.
Profily, které měly na pozadí fotografií indicie o účasti na rituálech, měly větší šanci, že budou vybrány, ačkoliv pro mladé ženy pouze v případě manželství. Pro rodiče rituální účast mladých mužů zvyšovala jejich vhodnost jak pro krátkodobé, tak manželské vztahy s jejich dcerami. Fotografie, které se vztahovaly k extrémnějším podobám rituálů, měly přitom pětkrát větší šanci, že budou rodiči vybrány.
Článek můžete nalézt na:
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2666622722000156
V popularizačním článku publikovaném v Dingiru se E. Kundtová Klocová zabývá různými sociokulturními aspekty rituálu Thaipusam Kavadi tak jak je praktikován na ostrově Mauricius.
Náboženské zkušenosti se prolínají nejrůznějšími kulturami, kde nabírají mnoha podob. Přesto lze vysledovat jejich základní a potenciálně univerzální faktory. Jana se tak ve své práci ptá, zda mezi tyto faktory patří smyslová deprivace, osamění a vliv autority, a následně zkoumá, jak konkrétně se v rámci zkoumaných zkušeností dané faktory projevují. Vychází přitom z teorie prediktivního zpracování, která předpokládá, že naše těla a mysli neustále předpokládají děje v okolním prostředí a že za přispění zkoumaných faktorů mohou tyto předpoklady – včetně předpokladů naučených z náboženství – dominovat nad senzorickými vjemy.
