Vzhledem k tomu, že po celém světě narůstá množství nenáboženských jedinců, výzkumný tým se jal prozkoumat, co přesně v sobě nenáboženské víry a světonázory obsahují. Namísto předpokladů o absenci víry nebo vnucování předem vybraných souborů představ výzkumný tým použil otevřené otázky, aby zjistil jaké sekulární víry a světonázory nenáboženští a neteističtí jedinci v deseti zemích z celého světa mohou zaujímat. Ve studii byl analyzován zhruba jeden tisíc odpovědí (100 participantů z každé země).
Při analýze odpovědí tým vytvořil kódovací schéma vycházející přímo ze získaných dat, které ukázalo, že mezi deset nejčastěji zmiňovaných kategorií patří věda, humanismus, kritický skepticismus, přírodní zákony, rovnoprávnost, laskavost a dobrosrdečnost, starost o planetu Zemi, levicové politické cíle, ateismus, a individualismus se svobodou. Výzkum tak ukazuje pestrost sekulárních věr, která se vnitřně shlukuje kolem vědeckých, humanistických a přírodně zaměřených světonázorů, které nabízí odpovědi na velké životní otázky.
Článek můžete nalézt na:
V popularizačním článku publikovaném v Dingiru se E. Kundtová Klocová zabývá různými sociokulturními aspekty rituálu Thaipusam Kavadi tak jak je praktikován na ostrově Mauricius.
Náboženské zkušenosti se prolínají nejrůznějšími kulturami, kde nabírají mnoha podob. Přesto lze vysledovat jejich základní a potenciálně univerzální faktory. Jana se tak ve své práci ptá, zda mezi tyto faktory patří smyslová deprivace, osamění a vliv autority, a následně zkoumá, jak konkrétně se v rámci zkoumaných zkušeností dané faktory projevují. Vychází přitom z teorie prediktivního zpracování, která předpokládá, že naše těla a mysli neustále předpokládají děje v okolním prostředí a že za přispění zkoumaných faktorů mohou tyto předpoklady – včetně předpokladů naučených z náboženství – dominovat nad senzorickými vjemy.
