Prostorové uspořádání třídy je zkoumáno jako důležitý faktor ovlivňující interakce a komunikaci mezi studenty. V terénním experimentu přímo ve školní třídě Jakub Cigán, společně s Janem Nehybou a Liborem Juhaňákem, pro měření interakcí mezi studenty inovativně využili sociometrické badge, které dokáží měřit, jak se studenti při interakcích střídají, v jak dlouhých úsecích mluví, či jak intonují.
Výsledky jejich interdisciplinární studie ukazují, že studenti sedící v řadách mluví častěji než studenti sedící v kruhu, nicméně míra interakcí variovala i dle různých skupin studentů. Data tak jdou proti tradičním závěrům výzkumů, které naznačují, že sezení v kruhu či polokruhu obecně interakce zvyšuje.
Článek můžete nalézt na:
https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/00220973.2021.1954865
V popularizačním článku publikovaném v Dingiru se E. Kundtová Klocová zabývá různými sociokulturními aspekty rituálu Thaipusam Kavadi tak jak je praktikován na ostrově Mauricius.
Náboženské zkušenosti se prolínají nejrůznějšími kulturami, kde nabírají mnoha podob. Přesto lze vysledovat jejich základní a potenciálně univerzální faktory. Jana se tak ve své práci ptá, zda mezi tyto faktory patří smyslová deprivace, osamění a vliv autority, a následně zkoumá, jak konkrétně se v rámci zkoumaných zkušeností dané faktory projevují. Vychází přitom z teorie prediktivního zpracování, která předpokládá, že naše těla a mysli neustále předpokládají děje v okolním prostředí a že za přispění zkoumaných faktorů mohou tyto předpoklady – včetně předpokladů naučených z náboženství – dominovat nad senzorickými vjemy.
