Za použití dat a kódu z nedávného článku publikovaného Whitehousem et al. (2019) v Nature Beheim et al. argumentují, že detekce víry v moralizující bohy je zásadně závislá na přítomnosti psaní v dávných společnostech.
Nicméně předpoklad o absenci těchto věr před užíváním písma je v rozporu s etnografickými záznamy, které dokumentují víru v moralizující bohy i u společností bez písma. Spoleh pouze na psané záznamy proto může zkreslit závěry o těchto vírách v dávných společnostech, stejně jako související inference o kauzálním vztahu mezi vírou v moralizující bohy a rostoucí společenskou komplexitou.
Článek můžete nalézt na:
V popularizačním článku publikovaném v Dingiru se E. Kundtová Klocová zabývá různými sociokulturními aspekty rituálu Thaipusam Kavadi tak jak je praktikován na ostrově Mauricius.
Náboženské zkušenosti se prolínají nejrůznějšími kulturami, kde nabírají mnoha podob. Přesto lze vysledovat jejich základní a potenciálně univerzální faktory. Jana se tak ve své práci ptá, zda mezi tyto faktory patří smyslová deprivace, osamění a vliv autority, a následně zkoumá, jak konkrétně se v rámci zkoumaných zkušeností dané faktory projevují. Vychází přitom z teorie prediktivního zpracování, která předpokládá, že naše těla a mysli neustále předpokládají děje v okolním prostředí a že za přispění zkoumaných faktorů mohou tyto předpoklady – včetně předpokladů naučených z náboženství – dominovat nad senzorickými vjemy.
