Jan ve své práci představuje syntetizující a integrativní náhled na sociální funkci narativního umění ukotvený v teoriích biologické a kulturní evoluce.
V první části dizertace prezentuje svůj integrativní náhled. Nejdříve ukazuje, jak hluboce jsou lidé jako druh závislí na procesu sociálního učení, který jim umožňuje pružně optimalizovat jejich chování v prostředí vyznačujícím se vysokou prostorovou a časovou proměnlivostí – to platí obzvláště pro oblast morálky. Následně rozebírá, jak je evoluční historií zformovaná lidská morální psychologie snáze ovlivnitelná těmi typy sociálního učení morálky, které jsou svou povahou spíše neformální, cílí spíše na afektivně zabarvené morální intuice než rozumové kapacity a pracují s narativními prvky. Nakonec argumentuje, že narativní umění samo o sobě vykazuje blízké vazby na morálku a je využíváno v rámci lidské vývojové větve pro svoji schopnost uchovávat a přenášet adaptivní informace o lokálním prostředí, a to i o tom sociálním, včetně morálních norem. Druhou část práce koncipuje jako případovou studii, která umožňuje předvést na konkrétním příkladu onen obecný teoretický rámec, a to skrze jeho aplikaci na jednu v poslední době nebývale populární inkarnaci moderního narativního umění – současnou americkou rap music. Po uvedení důvodů, proč si pro takovou případovou studii zvolil právě tento žánr, ho následně analyzuje především skrze perspektivu teorie kulturní evoluce. Zaměřuje se přitom na kanály a rozsah kulturního přenosu, jež se odehrává v rap music, a na to, jak jednotliví rapeři využívají vlivu přenosových biasů, aby zvýšili šance na svůj úspěch v kulturní sféře. V poslední kapitole pak rozebírá několik morálních témat, která rezonují v rap music a někteří autoři u nich předpokládají, že ovlivňují morální nastavení svých posluchačů.
Dizertační práci můžete nalézt na:
V popularizačním článku publikovaném v Dingiru se E. Kundtová Klocová zabývá různými sociokulturními aspekty rituálu Thaipusam Kavadi tak jak je praktikován na ostrově Mauricius.
Náboženské zkušenosti se prolínají nejrůznějšími kulturami, kde nabírají mnoha podob. Přesto lze vysledovat jejich základní a potenciálně univerzální faktory. Jana se tak ve své práci ptá, zda mezi tyto faktory patří smyslová deprivace, osamění a vliv autority, a následně zkoumá, jak konkrétně se v rámci zkoumaných zkušeností dané faktory projevují. Vychází přitom z teorie prediktivního zpracování, která předpokládá, že naše těla a mysli neustále předpokládají děje v okolním prostředí a že za přispění zkoumaných faktorů mohou tyto předpoklady – včetně předpokladů naučených z náboženství – dominovat nad senzorickými vjemy.
