Jan ve své práci představuje syntetizující a integrativní náhled na sociální funkci narativního umění ukotvený v teoriích biologické a kulturní evoluce.
V první části dizertace prezentuje svůj integrativní náhled. Nejdříve ukazuje, jak hluboce jsou lidé jako druh závislí na procesu sociálního učení, který jim umožňuje pružně optimalizovat jejich chování v prostředí vyznačujícím se vysokou prostorovou a časovou proměnlivostí – to platí obzvláště pro oblast morálky. Následně rozebírá, jak je evoluční historií zformovaná lidská morální psychologie snáze ovlivnitelná těmi typy sociálního učení morálky, které jsou svou povahou spíše neformální, cílí spíše na afektivně zabarvené morální intuice než rozumové kapacity a pracují s narativními prvky. Nakonec argumentuje, že narativní umění samo o sobě vykazuje blízké vazby na morálku a je využíváno v rámci lidské vývojové větve pro svoji schopnost uchovávat a přenášet adaptivní informace o lokálním prostředí, a to i o tom sociálním, včetně morálních norem. Druhou část práce koncipuje jako případovou studii, která umožňuje předvést na konkrétním příkladu onen obecný teoretický rámec, a to skrze jeho aplikaci na jednu v poslední době nebývale populární inkarnaci moderního narativního umění – současnou americkou rap music. Po uvedení důvodů, proč si pro takovou případovou studii zvolil právě tento žánr, ho následně analyzuje především skrze perspektivu teorie kulturní evoluce. Zaměřuje se přitom na kanály a rozsah kulturního přenosu, jež se odehrává v rap music, a na to, jak jednotliví rapeři využívají vlivu přenosových biasů, aby zvýšili šance na svůj úspěch v kulturní sféře. V poslední kapitole pak rozebírá několik morálních témat, která rezonují v rap music a někteří autoři u nich předpokládají, že ovlivňují morální nastavení svých posluchačů.
Dizertační práci můžete nalézt na:
J. Nenadalová a D. Řezníček ve studii publikované v Religion, Brain & Behavior ukázali, že někteří účastníci experimentu s laboratorně navozenou senzorickou deprivací vnímali v laboratoři přítomnost jiné osoby. Tento pocit byl spojen především s pociťovanou nejistotou, výrazně méně pak s psychickými dispozicemi.
V mezinárodním šetření zveřejněném v Personality and Social Psychology Bulletin F. M. Saxler s E. Kundtovou Klocovou z LEVYNY a dalšími kolegy ukazují, že pandemie COVID-19 ovlivnila normativní přesvědčení mladých lidí o neplacené domácí práci; a že tento efekt je silnější v zemích s větší genderovou nerovností.
