Lidé se všude po světě zapojují do praktik, při kterých si sami způsobují bolest a zdánlivě plýtvají svými zdroji, například v různých náboženských rituálech. Předchozí výzkum naznačuje, že tyto praktiky spolehlivě komunikují závazek dodržovat skupinové kooperativní normy a že výhody plynoucí z kooperace navýšené pomocí těchto praktik převyšují jejich nákladnost.
Výzkumný tým ukazuje, že během ekonomické hry o veřejné statky jsou kooperativní participanti ochotni obětovat část svých peněžních zdrojů, aby signalizovali své kooperativní záměry, a ve výsledku tak více přispívají do veřejných statků. Studie díky pochopení faktorů, které ovlivňují spolehlivost kooperativní komunikace, pomáhá docenit neobvyklou kooperativnost lidského druhu.
Článek můžete nalézt na:
V popularizačním článku publikovaném v Dingiru se E. Kundtová Klocová zabývá různými sociokulturními aspekty rituálu Thaipusam Kavadi tak jak je praktikován na ostrově Mauricius.
Náboženské zkušenosti se prolínají nejrůznějšími kulturami, kde nabírají mnoha podob. Přesto lze vysledovat jejich základní a potenciálně univerzální faktory. Jana se tak ve své práci ptá, zda mezi tyto faktory patří smyslová deprivace, osamění a vliv autority, a následně zkoumá, jak konkrétně se v rámci zkoumaných zkušeností dané faktory projevují. Vychází přitom z teorie prediktivního zpracování, která předpokládá, že naše těla a mysli neustále předpokládají děje v okolním prostředí a že za přispění zkoumaných faktorů mohou tyto předpoklady – včetně předpokladů naučených z náboženství – dominovat nad senzorickými vjemy.
