Jedno z vysvětlení existence extrémních náboženských rituálů spočívá v tom, že lidem, kteří je vykonávají, přináší nějaké benefity týkající se jejich fyzického či psychického zdraví. Spolu s týmem zahraničních spolupracovníků jsme se pokusili zjistit, zda tomu tak skutečně je.
Zaměřili jsme se přitom na rituál Thaipusam Kavadi, který na ostrově Mauricius každoročně provádí tamní hinduistická komunita a jehož extrémnost spočívá především v propichování kůže nejrůznějšími objekty. Pomocí dlouhodobého monitorování nejrůznějších indikátorů psychofyzického zdraví jsme dospěli k závěru, že zde opravdu existuje pozitivní účinek participace na extrémním rituálu na subjektivně prožívané psychologické zdraví.
Článek můžete nalézt zde: https://bit.ly/2pCcWTk
V popularizačním článku publikovaném v Dingiru se E. Kundtová Klocová zabývá různými sociokulturními aspekty rituálu Thaipusam Kavadi tak jak je praktikován na ostrově Mauricius.
Náboženské zkušenosti se prolínají nejrůznějšími kulturami, kde nabírají mnoha podob. Přesto lze vysledovat jejich základní a potenciálně univerzální faktory. Jana se tak ve své práci ptá, zda mezi tyto faktory patří smyslová deprivace, osamění a vliv autority, a následně zkoumá, jak konkrétně se v rámci zkoumaných zkušeností dané faktory projevují. Vychází přitom z teorie prediktivního zpracování, která předpokládá, že naše těla a mysli neustále předpokládají děje v okolním prostředí a že za přispění zkoumaných faktorů mohou tyto předpoklady – včetně předpokladů naučených z náboženství – dominovat nad senzorickými vjemy.
