V jednoskupinové observační studii publikované v Journal of Religion and Health S. Kotherová s J. Cigánem a kolegy ukázali, že pětina jejich účastníků samádhi meditace (bez předchozí zkušenosti) měla postmeditační příznaky nevolnosti – tento výsledek naznačuje, že meditace může u některých praktikujících způsobit nežádoucí účinky.
|
Meditace je široce propagována jako cesta k naplnění – ale co když také dělá pravý opak? Autoři pozorovali 57 univerzitních studentů bez předchozích zkušeností s meditací když podstoupili samádhi meditaci a hodnotili při tom aktivitu jejich autonomního systému a příznaky nevolnosti před, během a po meditaci. Pozorovali, že zapojení do meditace a zvýšená nevolnost během meditace byly spojeny se zvýšenými markery variability srdeční frekvence (HRV) parasympatické aktivity, ale 12 jedinců s výrazně vyšší nevolností vykazovalo zvýšené HRV markery sympatické aktivity během meditace. Studie tak ukazuje důležitost sledování potenciálních negativních vedlejších účinků meditace, stejně jako mechanismů, které k nim přispívají. |
|
https://link.springer.com/article/10.1007/s10943-024-02024-5
|
V popularizačním článku publikovaném v Dingiru se E. Kundtová Klocová zabývá různými sociokulturními aspekty rituálu Thaipusam Kavadi tak jak je praktikován na ostrově Mauricius.
Náboženské zkušenosti se prolínají nejrůznějšími kulturami, kde nabírají mnoha podob. Přesto lze vysledovat jejich základní a potenciálně univerzální faktory. Jana se tak ve své práci ptá, zda mezi tyto faktory patří smyslová deprivace, osamění a vliv autority, a následně zkoumá, jak konkrétně se v rámci zkoumaných zkušeností dané faktory projevují. Vychází přitom z teorie prediktivního zpracování, která předpokládá, že naše těla a mysli neustále předpokládají děje v okolním prostředí a že za přispění zkoumaných faktorů mohou tyto předpoklady – včetně předpokladů naučených z náboženství – dominovat nad senzorickými vjemy.
