Zatímco se badatelé často pokoušejí odpovědět na otázku rituální účasti z vnějšího (etického) hlediska, vnitřní (emická) perspektiva je neméně důležitá. Dimitris Xygalatas spolu s Petrem Maněm zkoumali místní chápání různých rituálů mauricijských hinduistů.
Ačkoli výsledky podporují staré antropologické pozorování, že rituály se provádějí, protože „se to tak dělalo vždycky“, zdá se, že náročnější rituály spouštějí širší spektrum emických vysvětlení. Tato vysvětlení se často týkají naléhavých a specifických zájmů a potřeb účastníků rituálů.
Článek můžete nalézt na:
V popularizačním článku publikovaném v Dingiru se E. Kundtová Klocová zabývá různými sociokulturními aspekty rituálu Thaipusam Kavadi tak jak je praktikován na ostrově Mauricius.
Náboženské zkušenosti se prolínají nejrůznějšími kulturami, kde nabírají mnoha podob. Přesto lze vysledovat jejich základní a potenciálně univerzální faktory. Jana se tak ve své práci ptá, zda mezi tyto faktory patří smyslová deprivace, osamění a vliv autority, a následně zkoumá, jak konkrétně se v rámci zkoumaných zkušeností dané faktory projevují. Vychází přitom z teorie prediktivního zpracování, která předpokládá, že naše těla a mysli neustále předpokládají děje v okolním prostředí a že za přispění zkoumaných faktorů mohou tyto předpoklady – včetně předpokladů naučených z náboženství – dominovat nad senzorickými vjemy.
