Lidé po celém světě využívají narativní umění jednak jako prostředek pro uchovávání informací o lokálních morálních normách, které koordinují sociální soužití, ale zároveň i jako nástroj pro jejich kritiku a překračování. Vědecká literatura nicméně narativní umění často zmiňuje pouze mimoděk, aniž by se mu do hloubky věnovala. Horský proto vytvořil interdisciplinární a integrativní přístup k roli narativního umění při získávání morálních informací.
V první části článku Horský tvrdí, že narativní umění hraje důležitou roli při tvarování morálních názorů jeho příjemců. V druhé části analyzuje americkou rapovou hudbu jakožto jeden z typů současného narativního umění. Argumentuje, že díky své masivní popularitě, opakovanému poslechu a využívání několika transmisních biasů je rapová hudba obzvlášť plodným předmětem pro bádání o kulturním přenosu hodnotových systémů skrze narativní umění.
Článek můžete nalézt na:
https://brill.com/view/journals/jocc/22/3-4/article-p264_5.xml
V popularizačním článku publikovaném v Dingiru se E. Kundtová Klocová zabývá různými sociokulturními aspekty rituálu Thaipusam Kavadi tak jak je praktikován na ostrově Mauricius.
Náboženské zkušenosti se prolínají nejrůznějšími kulturami, kde nabírají mnoha podob. Přesto lze vysledovat jejich základní a potenciálně univerzální faktory. Jana se tak ve své práci ptá, zda mezi tyto faktory patří smyslová deprivace, osamění a vliv autority, a následně zkoumá, jak konkrétně se v rámci zkoumaných zkušeností dané faktory projevují. Vychází přitom z teorie prediktivního zpracování, která předpokládá, že naše těla a mysli neustále předpokládají děje v okolním prostředí a že za přispění zkoumaných faktorů mohou tyto předpoklady – včetně předpokladů naučených z náboženství – dominovat nad senzorickými vjemy.
