Bronislaw Malinowski před více než stoletím tvrdil, že rituální chování snižuje úzkost vyvolanou obavami z nekontrolovatelných hrozeb. Martin Lang a Jan Krátký (společně s Dimitrisem Xygalatasem) tuto myšlenku experimentálně otestovali v maráthské komunitě na Mauriciu a své výsledky právě publikovali v monotematickém čísle „Ritual renaissance: new insights into the most human of behaviours” prestižního časopisu Philosophical Transactions of the Royal Society B.
Za použití „public speech paradigm“ ve své studii zjistili, že participantky, které se se stresem vyrovnávaly pomocí rituálu prováděného v chrámu vykazují nižší vnímanou a fyziologickou úzkost než participantky, které relaxovaly v nenáboženském prostoru. Autoři v článku také rozebírají, jak by se tato linie evolučního výzkumu rituálu mohla dále rozvíjet.
Článek můžete nalézt na: https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rstb.2019.0431
V popularizačním článku publikovaném v Dingiru se E. Kundtová Klocová zabývá různými sociokulturními aspekty rituálu Thaipusam Kavadi tak jak je praktikován na ostrově Mauricius.
Náboženské zkušenosti se prolínají nejrůznějšími kulturami, kde nabírají mnoha podob. Přesto lze vysledovat jejich základní a potenciálně univerzální faktory. Jana se tak ve své práci ptá, zda mezi tyto faktory patří smyslová deprivace, osamění a vliv autority, a následně zkoumá, jak konkrétně se v rámci zkoumaných zkušeností dané faktory projevují. Vychází přitom z teorie prediktivního zpracování, která předpokládá, že naše těla a mysli neustále předpokládají děje v okolním prostředí a že za přispění zkoumaných faktorů mohou tyto předpoklady – včetně předpokladů naučených z náboženství – dominovat nad senzorickými vjemy.
