Přestože motorická synchronizace hraje důležitou roli pro kooperaci a kohezi v malých skupinách, ve velkých anonymizovaných skupinách může naopak jedince svádět k morálnímu pokrytectví ve prospěch menší podskupiny. Takovéto pokrytectví Radim, Radek a Martin zkoumali pomocí experimentu, ve kterém manipulovali mírou synchronizace.
Jejich data ukazují, že participanti vysoce synchronizovaní s výzkumníkem posuzovali jeho morální prohřešek mírněji, přičemž tento efekt byl mediován pocitem, že jsou součástí stejné skupiny jako výzkumník. Podle Radima, Radka a Martina může tento efekt pomoct vysvětlovat nepotismus a trafikanství, protože kooperace a koheze vznikající tváří v tvář v rámci menších skupinových jednotek může podrývat kooperaci ve větších skupinách. Uvažují, že pro to, aby kooperace fungovala v rámci větších skupin, je třeba tyto „kmenové“ mechanismy asociovat se sdílenými a emocionálně nabitými symboly, které v širší skupině nabízejí například moralizující bohové, státní ideologie či sociální instituce.
Článek můžete nalézt na:
V popularizačním článku publikovaném v Dingiru se E. Kundtová Klocová zabývá různými sociokulturními aspekty rituálu Thaipusam Kavadi tak jak je praktikován na ostrově Mauricius.
Náboženské zkušenosti se prolínají nejrůznějšími kulturami, kde nabírají mnoha podob. Přesto lze vysledovat jejich základní a potenciálně univerzální faktory. Jana se tak ve své práci ptá, zda mezi tyto faktory patří smyslová deprivace, osamění a vliv autority, a následně zkoumá, jak konkrétně se v rámci zkoumaných zkušeností dané faktory projevují. Vychází přitom z teorie prediktivního zpracování, která předpokládá, že naše těla a mysli neustále předpokládají děje v okolním prostředí a že za přispění zkoumaných faktorů mohou tyto předpoklady – včetně předpokladů naučených z náboženství – dominovat nad senzorickými vjemy.
